Po více než roce padlo Ostravské prokletí a osmičky mají za sebou první plodnou symbiózu

Loňskou sezónu nám nebyla ragbyová Ostrava souzena. Podzimní účast zhatil sebevražedný termín podzimních prázdnin, který je mimochodem vypsán i letos pro Vyškov , ten jarní zase naše rozsáhlá marodka ve všech dětských kategoriích.

Od posledního turnaje na Dragonu, kde se nám výsledkově úplně nedařilo, ale obstáli jsme v něm proti silným soupeřům výhradně s vlastní líhní, uběhlo téměř čtvrt roku, a tak nějak jsem doufal, že po odchodu Šarlotky a Honzy do desítek zbude v osmičkách dost zkušenějších hráčů, které ještě vyztuží spousta nové ragbyové krve ze šestek či úplně nových tváří tak, abychom mohli postavit na turnaje tým tvořený čistě z našich dětí, protože právě na turnajích se utváří ten správný týmový duch, kde děti tráví celý den spolu, navazují přátelství, která mohou trvat klidně i celý život, přestože herně se prosazují většinou individuálně. Na trénink své ratolesti přivedete a zase odvedete. Většinou má svůj pevný program, který nabízí jen málo příležitostí k tomu, aby se děti blíže skamarádily.

No v průběhu týdne jsme nebyli daleko od toho, že samostatný osmičkový tým na turnaj nepřihlásíme a Matyldu, Davídka a Vláďu rovnou pošleme do desítkového kádru, aby doplnili své spoluhráče ze starší kategorie, která trpěla též úzkou sestavou. To jsme učinili stejně, ale kompletně až po odehraném osmičkovém turnaji, Vláďa však alternoval za desítky již v průběhu osmiček a dařilo se mu výborně. Všichni jmenovaní už s desítkami zkušenosti mají, takže jsme se o jejich osud rozhodně nebáli a v rámci desítkového turnaje se určitě neztratili.

Nakonec, jak vyplývá z výše uvedeného, jsme samostatné osmičky přihlásili, a vůbec to nebyla špatná a zbytečná volba. Po vlastní ose s rodiči totiž přijel i Mareček, pro kterého to byl po vlažnějším tréninkovém úvodu v tomto týdnu první ostrý start po delší době, a zhostil se jej velmi dobře. Skvěle skládal a bojoval po všech stránkách, a přes drobné oděrky a únavu vydržel v tempu až do konce, byť sluníčko a teplo byly pro děti šestým a sedmým protihráčem.

Stejně se nemůžete dopočítat, hmm 😕 Ano, osmičky hrají pět na pět, takže bychom to sami nezvládli. Tentokrát nám vypomohli rovnou domácí, kteří nám poskytli dvě šikovné holčičky, Elinku a Frídu, a také Mikiho, který, nutno dodat, by více pasoval jako výpomoc do našich desítek, přestože s ragby teprve začíná, věřím, že by se tam rozehrál též velmi dobře, protože osmičky jsou mu už malé. Ale čert to vem, byl to velice free a přátelský turnaj, od uvítacího rodinného pohoštění přes pohodovou atmosféru v jeho průběhu až po nostalgický závěr v rámci odměn a poděkování, který mne vždy dojme, ať už ho absolvuji poněkolikaté.

Mimo dvou týmů Bystrce a skoro domácího Havířova jsme v osmičkové tabulce zbyli již pouze my. Ano, tím „my“ myslím náš společný tým Akademie a pořadatele z Mariánských Hor. Začal jsem trošku sklesle a končím taky tak. I když ne, ono to totiž vždycky nějak půjde. A hlavně kvůli vám. Hance, které tímto moc děkuji za fotky, naleznete je níže. Děkuji Marečkovým rodičům, kteří jeli na vlastní pěst a zařídili mu úžasný den. A také Monice, která doprovází svůj double team, Davídka a Michala.

Vláďa a Michal, U8.